TEMNÁ NOC DUŠE

TEMNÁ NOC DUŠE
Člověk se nejlíp, třeba i proti své vůli polidští, když začíná ztroskotávat, když je vykolejen, zbaven řádu a pořádku.

A za tímto monologem poslední osudová scéna, v které předkládá pan Dítě před pana Valdena pivo a párek s hořčicí a do poslední koruny vrací poctivě na stokorunu. Ten k němu významně zvedá pohled a jako by neslyšně řekl, zmoudřel jsi, dospěl, mnohému ses naučil a ťuknutím sklenic se mezi nimi potvrdí definitivní smír. Není náhodou, že párky na nádraží to začalo a párky v opuštěném hostinci celý příběh také končí. Nicméně za zmínku stojí ještě jeden monolog, tady je: „A taky jsem poznal, co s lidma hejbá a v co lidi věří a čeho jsou schopni třeba jen pro pár mincí udělat. Jak se umí kvůli nim pěkně ohýbat, klekat, dokonce i lézt po čtyřech“. V tomto Menzelově příběhu (Obsluhoval jsem anglického krále) je aktuální poselství dnešní době, které vyzývá člověka k zamyšlení a revizí mezi nepravými a pravými hodnotami.

Pokud sledujeme děj pozorně nemůže nám uniknout, že za každý pokrok o stupínek výš se platí, jenže žádný strom neroste do nebe. Strop bezesporu existuje, a to nejen v individuální, ale i globalizované perspektivě.  

Od pradávna si lidé kladou otázku, proč je na světě tolik utrpení, když Bůh je soucit a láska. Ale našimi cíli je celá řada podružností, takže na lásku jaksi nezbývá čas. Ve zmiňovaném příběhu byl cílem malého, zakomplexovaného, bezvýznamného člověka úspěch. Úspěch sám o sobě žádný praktický význam nemá, je to prázdná forma, jenže je vstupenkou do světa uznání, moci a respektu. A kdo je uznáván, ctěn a respektován přece nemůže mít komplexy. Ale má, pocit dosažní je jen na povrchu, uvnitř hlodá zklamání.    

Takže co kdyby utrpení a bolest přicházely právě proto že nechceme být tím, čím jsme a vehementně se snažíme být tím, čím nejsme?

Na to se dá přijít teprve tehdy, pokud přijmeme a pochopíme význam pádů a utrpení. Když nám párek s hořčicí stačí a když se naučíme vracet do posledního haléře na stokorunu. Jen utrpením lze totiž dosáhnout hlubšího uvědomění. Kdykoli je člověk bezstarostný, spokojený a šťastný jeho uvědomění je ztraceno. Žije v jakémsi hypnotickém spánku a pohybuje se a jedná nevědomě. Teprve příchodem utrpění procitáme, svou pozornost obracíme k sobě, potažmo Bohu a srdce otvíráme modlitbě.  

Jsou dva druhy utrpení. jedno, které je naše a my se ho zuby nehty držíme, abychom sklidili energii soucitu. To druhé přichází, když se do něčeho nevědomky příliš zamotáme a nevíme jak se vymotat. V prvním z případů k žádnému poznání nedochází protože zmíněné utrpení je uměle vytvořené a svým způsobem je falešné. V druhém z případů je to tak, že si musíme uvědomit chybu ve svém postoji a ta je zároveň i řešením.  

Nic, co přichází není bez významu, Na nás je, abychom tento význam našli, neboť právě ten je tím světlem na konci tunelu.   

Vždycky, když jsem se v životě dostal do bezvýchodné situace snažil jsem se stáhnout do ústranní a pozvednout energii. To se dá tím, že se několik dní nejí a pokud možno ani nic nedělá. Půst vede tělo k detoxikaci, obnově energie a uvolnění, tím vzniká síla, která zostřuje vnímání. Pokud položím svůj problém do otázky, proč se mi to, či ono děje za pár dnů se objeví vhled a spolu s ním přichází i řešení.  

Přijde-li utrpení, potřebujeme si uvědomit, že nejsme takoví, jací bychom měli ze své podstaty být, že něco je v našem jednání v nerovnováze v nepořádku – bota tlačí. Něco zásadního je špatně a je zapotřebí radikální změny – transformace. Utrpení přidává na naléhavosti uvědomění a kdyby nebylo, mohli bychom vše odložit na zítřek.

Vše je důležitější než sebe poznání, jenže kvůli němu jsme přišli na tento svět.

A dále

Každá bytost ve vesmíru je zodpovědná výhradně sama za sebe a pokud se někdo domnívá, že je zodpovědný za ostatní žije v těžkém omylu.  

Takže chráníme-li někoho v nezdravé míře, není to už ochrana před smrtí, ale před životem. Chceme-li tedy někoho ochránit před bolestí a utrpením zákonitě to musíme  udělat tak, že mu budeme bránit žít, neboť život ke smrti nutně vede. Máte-li tedy strach ze smrti, nežijte a začne ve vás intenzivní proces umírání.

Řešení se nachází v nezasahování.

Pokud nás něco trápí, bolí, obtěžuje, jak k tomu přistupujeme? Stěžujeme si, bojujeme, hledáme řešení obecně vzato odmítáme danou situaci. Jenže ta tady je a z nějakého důvodu vznikla. Možná dokonce proto, že jsme se v jistém ohledu byli jejím antagonistickým protikladem. Například upjatá čistota v boji s poslední bakterií v domě a výsledek – naprostá ztráta imunity. Takže co kdybychom se v první řadě naučili nepříjemnou situaci pozorovat, pociťovat, sledovat ze všech úhlů pohledu? Energie, která dosud živila náš problém získá novou kvalitu a stane se uvědoměním. A uvědomění je předsíní poznání, které přináší intuitivní odhalení příčiny. Naučíme-li se tedy pozorovat své problémy pohledem nezúčastněného svědka nejen že se s nimi neztotožňujeme, ale zároveň jim nedáváme existenciální energii.

Jakékoli ztotožnění je doslova most, po kterém předmět ztotožnění prostupuje do jemných oblastí našeho bytí. Nejdřív je zasažena mysl, potom energie a nakonec tělo. Mějme to na paměti, neboť je prokletím člověka, že tolik zapomíná.

 

Taiji-shiatsu 775 997 335

Moskevská 27/14, Liberec 1
II. poschodí Sídlo Centra zdraví Taiji-Shiatsu Liberec

Aktuální články

TAO A ÚSILÍ V HLEDÁNÍ PRAVDY

23. 06. 2021

Pokud někoho přitahuje taii, nebo čchi-kung příčinou může být podvědomá potřeba něčemu životně důležitému se naučit. Objektivní mysl si samozřejmě vyt...

Rychlejší léčba zlomenin

10. 06. 2021

Myslíte si, že zlomenina se dá léčit jen fixací a ortézou? potom jste na omylu, tento článek napoví mnohem více.....

všechny články