TEMNÁ NOC DUŠE

TEMNÁ NOC DUŠE
Člověk se nejlíp, třeba i proti své vůli polidští, když začíná ztroskotávat, když je vykolejen, zbaven řádu a pořádku.

A za tímto monologem poslední osudová scéna, v které předkládá pan Dítě před pana Valdena pivo a párek s hořčicí a do poslední koruny vrací poctivě na stokorunu. Ten k němu významně zvedá pohled a jako by neslyšně řekl, zmoudřel jsi, dospěl, mnohému ses naučil a ťuknutím sklenic se mezi nimi potvrdí definitivní smír. Není náhodou, že párky na nádraží to začalo a párky v opuštěném hostinci celý příběh také končí. Nicméně za zmínku stojí ještě jeden monolog, tady je: „A taky jsem poznal, co s lidma hejbá a v co lidi věří a čeho jsou schopni třeba jen pro pár mincí udělat. Jak se umí kvůli nim pěkně ohýbat, klekat, dokonce i lézt po čtyřech“. V tomto Menzelově příběhu (Obsluhoval jsem anglického krále) je aktuální poselství dnešní době, které vyzývá člověka k zamyšlení a revizí mezi nepravými a pravými hodnotami.

Pokud sledujeme děj pozorně nemůže nám uniknout, že za každý pokrok o stupínek výš se platí, jenže žádný strom neroste do nebe. Strop bezesporu existuje, a to nejen v individuální, ale i globalizované perspektivě.  

Od pradávna si lidé kladou otázku, proč je na světě tolik utrpení, když Bůh je soucit a láska. Ale našimi cíli je celá řada podružností, takže na lásku jaksi nezbývá čas. Ve zmiňovaném příběhu byl cílem malého, zakomplexovaného, bezvýznamného člověka úspěch. Úspěch sám o sobě žádný praktický význam nemá, je to prázdná forma, jenže je vstupenkou do světa uznání, moci a respektu. A kdo je uznáván, ctěn a respektován přece nemůže mít komplexy. Ale má, pocit dosažní je jen na povrchu, uvnitř hlodá zklamání.    

Takže co kdyby utrpení a bolest přicházely právě proto že nechceme být tím, čím jsme a vehementně se snažíme být tím, čím nejsme?

Na to se dá přijít teprve tehdy, pokud přijmeme a pochopíme význam pádů a utrpení. Když nám párek s hořčicí stačí a když se naučíme vracet do posledního haléře na stokorunu. Jen utrpením lze totiž dosáhnout hlubšího uvědomění. Kdykoli je člověk bezstarostný, spokojený a šťastný jeho uvědomění je ztraceno. Žije v jakémsi hypnotickém spánku a pohybuje se a jedná nevědomě. Teprve příchodem utrpění procitáme, svou pozornost obracíme k sobě, potažmo Bohu a srdce otvíráme modlitbě.  

Jsou dva druhy utrpení. jedno, které je naše a my se ho zuby nehty držíme, abychom sklidili energii soucitu. To druhé přichází, když se do něčeho nevědomky příliš zamotáme a nevíme jak se vymotat. V prvním z případů k žádnému poznání nedochází protože zmíněné utrpení je uměle vytvořené a svým způsobem je falešné. V druhém z případů je to tak, že si musíme uvědomit chybu ve svém postoji a ta je zároveň i řešením.  

Nic, co přichází není bez významu, Na nás je, abychom tento význam našli, neboť právě ten je tím světlem na konci tunelu.   

Vždycky, když jsem se v životě dostal do bezvýchodné situace snažil jsem se stáhnout do ústranní a pozvednout energii. To se dá tím, že se několik dní nejí a pokud možno ani nic nedělá. Půst vede tělo k detoxikaci, obnově energie a uvolnění, tím vzniká síla, která zostřuje vnímání. Pokud položím svůj problém do otázky, proč se mi to, či ono děje za pár dnů se objeví vhled a spolu s ním přichází i řešení.  

Přijde-li utrpení, potřebujeme si uvědomit, že nejsme takoví, jací bychom měli ze své podstaty být, že něco je v našem jednání v nerovnováze v nepořádku – bota tlačí. Něco zásadního je špatně a je zapotřebí radikální změny – transformace. Utrpení přidává na naléhavosti uvědomění a kdyby nebylo, mohli bychom vše odložit na zítřek.

Vše je důležitější než sebe poznání, jenže kvůli němu jsme přišli na tento svět.

A dále

Každá bytost ve vesmíru je zodpovědná výhradně sama za sebe a pokud se někdo domnívá, že je zodpovědný za ostatní žije v těžkém omylu.  

Takže chráníme-li někoho v nezdravé míře, není to už ochrana před smrtí, ale před životem. Chceme-li tedy někoho ochránit před bolestí a utrpením zákonitě to musíme  udělat tak, že mu budeme bránit žít, neboť život ke smrti nutně vede. Máte-li tedy strach ze smrti, nežijte a začne ve vás intenzivní proces umírání.

Řešení se nachází v nezasahování.

Pokud nás něco trápí, bolí, obtěžuje, jak k tomu přistupujeme? Stěžujeme si, bojujeme, hledáme řešení obecně vzato odmítáme danou situaci. Jenže ta tady je a z nějakého důvodu vznikla. Možná dokonce proto, že jsme se v jistém ohledu byli jejím antagonistickým protikladem. Například upjatá čistota v boji s poslední bakterií v domě a výsledek – naprostá ztráta imunity. Takže co kdybychom se v první řadě naučili nepříjemnou situaci pozorovat, pociťovat, sledovat ze všech úhlů pohledu? Energie, která dosud živila náš problém získá novou kvalitu a stane se uvědoměním. A uvědomění je předsíní poznání, které přináší intuitivní odhalení příčiny. Naučíme-li se tedy pozorovat své problémy pohledem nezúčastněného svědka nejen že se s nimi neztotožňujeme, ale zároveň jim nedáváme existenciální energii.

Jakékoli ztotožnění je doslova most, po kterém předmět ztotožnění prostupuje do jemných oblastí našeho bytí. Nejdřív je zasažena mysl, potom energie a nakonec tělo. Mějme to na paměti, neboť je prokletím člověka, že tolik zapomíná.

 

Taiji-shiatsu 775 997 335

Moskevská 27/14, Liberec 1
II. poschodí Sídlo Centra zdraví Taiji-Shiatsu Liberec

Aktuální články

NÁPLŇ KURZŮ TAICHI

24. 10. 2020

Pomalu se blíží září a to je čas otvírání nových kurzů taiji. Než ale začnete, možná vám přijde vhod tento článek, který stručně a jasně přibližuje té...

O LÉČIVÝCH ÚČINCÍCH KOSTIVALU

24. 10. 2020

seznamte se kostivalem a jeho využitím

všechny články