SIGNÁLY Z JINÉHO SVĚTA

Skutečná podstata naší existence, tedy toho čím opravdu jsme, je převážné většině z nás zahalena, neboť málokdo umí být sám. Umění vystačit si sám a mít ze svého života radost je esenciální kvalitou bytí a zároveň velikým požehnáním. Vše, čemu se naučíme a má nějakou skutečnou hodnotu, nepovstává z kratochvíle, ale z nutnosti nějak se přizpůsobit a přežít. I tato doba začíná mít podobný charakter a tudíž nám může být užitečná; můžete se naučit, budete-li chtít, být sami. A až se zase po čase vrátíte do společnosti, budete svou samotou proměněni.....

Naše existence se skládá ze třech vzájemně provázaných vrstev, kterými jsou tělo, životní energie a mysl. Dalším nadstavbovým fenoménem je vědomí, které se může pohybovat a tvořit ve všech zmíněných oblastech, ale z jakýchsi nepochopitelných důvodů se v lidském druhu vyskytuje nejvíc v těle a tzv. hmotě, o poznání méně ve vědomém myšlení, a ještě řídčeji v subtilním energetickém poli, které odhalili Číňané už před několika tisíci lety a dali mu název ČCHI. To má zásadní význam pro kvalitu prožívání každého života, neboť jen člověku je umožněno vědomě existovat ve všech třech oblastech zároveň. Kam se jedinec ve svém životě vědomě dostane, tam najde i adekvátní úroveň poznání a spirituality. Takže oblastí, kde se nejvíc vědomě nacházíme zároveň definujeme i jakýsi pomyslný bod spojení s naší prožívanou realitou. Háček spočívá v tom, že ani mysl, ani tělesnost případně tzv. hmota nemohou být zdrojem klidu a trvalého štěstí. Tento stav se nachází ve vědomém bytí, které si je vědomo své původní, neměnné podstaty. Tou podstatou je vlastně čiré vědomí neulpívající na žádném z předmětu svého ztotožňování a jediné, co nakonec zůstane, je naplnění. V naplnění není kam směřovat, po čem toužit, smysl života je bezezbytku naplněn. Toto naplnění je příčinou i důsledkem zároveň a indická jóga tento stav nazývá samadhi. Samadhi je osnovním předivem života, není to hektická radost a není to ani smutek, není to plnost a není to ani prázdnota, je to vyvážený stav neinklinující k žádnému z protikladů. Proto lze také říci, že vědomí je esenciální kvalitou bytí, jakmile se však ztotožní s relativizmy mysli, nemůže člověku v kritickém období zůstávat klid a nadhled. Proto nirvána (dosažení) a sansáro (pomíjivost)  jdou pořád ruku v ruce. Nedá se to natrénovat, ale přiblížíme se na dosah, když se naučíme být sami.

Mystikové ve svých knihách nabádají ke krátké cestě. Ta spočívá v usilovném upínání pozornosti na prázdný prostor mezi myšlenkami. To je však poněkud zavádějící a umělé. Je to podobné jako kdybychom se snažili myslet na Boha, abychom si vynutili jeho přízeň. Ale na co chcete myslet, když jste Boha nikdy neviděli? Stavíte vše jen na představě o Bohu, ale ta může být úplně mylná. Navíc, ve chvíli, kdy tato snaha pomine, všechny myšlenky a závislosti se překotně vrátí. Proto není třeba usilovat o samadhi ani o Boha, stačí odkládat nepotřebné, a až bude vše odloženo, Bůh se sám ukáže. 

Dnešní doba umožňuje přesun v bodě spojení, neboť tělesnost a materiální blahobyt, které byly až donedávna smyslem života většiny z nás, ztrácejí půdu pod nohama. 

Nic není dnes jisté, stabilní a normální, jak bylo dřív a lidé, aby přežili a z nastalých změn jim nepřeskočilo, potřebují najít někde nějakou oporu. Buď můžeme vše, co se děje vnímat jako tragédii, anebo je tu jedinečná příležitost něco pochopit a změnit. Každopádně doba nahrává oběma postojům, a tak v prvním z případů se budeme pravděpodobně propadat stále hlouběji do bahna bezvýchodnosti a zmaru, kdežto v druhém můžeme své bytí transformovat do jiné oblasti vědomí, kde nebude tolik podléhat atakům depresí a strachu.   

Současná situace napomáhá k tomu, abychom se naučili být sami. Jenže právě to je tím nejhorším, co mohlo mnohé z nás potkat. Svou samotu se snažíme vždy nějak obalamutit, abychom nemuseli dělat společnost sami sobě. K tomu nám velmi dobře slouží virtuální prostředí, počítače, mobily a celá řada zábav a her díky jejichž společnosti můžeme na sebe zapomenout. Na naší samotě to nic nemění, pořád jsme sami, ale s někým, nebo něčím jiným, nikoli jen se sebou. Zůstat sám se sebou a vystačit si je kvintesencí bytí, které nabývá zcela jiné kvality, a právě v tom se nachází i ona zmíněná opora. Pokud budeme neustále vyhledávat společnost, nebo pomoc někoho jiného, nikdy tuto kvalitu nenajdeme a tudíž ani nenajdeme oporu sami v sobě. 

Jen o samotě odhalíme a definitvně odložíme iluzi, že primárně jsme závislí na druhých a teprve potom na sobě.

Najít sám sebe znamená najít samotný kořen života a ten je podmíněn smrtí všech uschlých větví a opadávajících listů. Naučme se být sami se sebou šťastní. Pokud tohle neumíte, nemáte nikomu co dát a ke své existenci budete vždy potřebovat štěstí a radost ostatních. Stále méně lidí však čerpá radost ze sebe a náhražkou jim je radost zprostředkovaná. Do této oblasti náleží smyslové prožitky zážitky a dosažení, které přicházejí splněním předsevzatých cílů, které obecně nazýváme smyslem života. Jedna potřeba vyvolává další a tento řetěz vzájemných potřeb nelze přetrhnout. Právě z toho vznikla jedna z největších potřeb být někomu a něčemu potřebný. Na tom by nebylo až zas tak nic špatného, jen s tím detailem, že nevíme, zda tato potřeba se shoduje i s našimi potřebami. Někdo by mohl namítnout, že potřeba být potřebný druhým je altrizmus, kdežto potřebnost pro sebe sama je sobectví. Něco na tom je, jenže jak poznáte povahu sebe sama když nebudete sami? Jen o samotě zjistíte, že dáváte abyste dostali, ale to není altruizmus, nýbrž výměnný obchod. Jinými slovy nejste ve svém jednání sami sebou. A když nejste sami sebou nemůžeme ani odhalit skutečnou hodnotu svých činů.    

Proto, svou samotu musí každý dotáhnout až do konce, neutíkat před ní, nelitovat se, dojít až na samotné dno svého bytí bez berliček, bez odporu s hlubokým přijetím dané situace, potom nastane transformace.  

A ještě jedna věc by v tomto článku mohla zaznít. Lidé hojnou měrou používají jako náhražku odepřených sociálních kontaktů virtuální prostředí s umělou inteligencí. Nic netvoří, jen sdílejí, využívají technologie, ale jejich lidský, tvůrčí potenciál se pozvolna ztrácí. Tím se ze společnosti vytrácí rozměr krásy, empatie a umění.  Zůstává jen chladný rozum, povinnosti a práce. Pokud budeme svůj čas trávit jen u počítačů, náš bod spojení se znovu přesune, tentokráte do virtuální reality. Je to ošidné, neboť jednoho dne nemusíte rozeznat, co je skutečnost a co fixce. Když k tomu všemu přidáme fenomén umělé inteligence, která bude řešit a rozhodovat za nás, nikdo nezastaví proces degenerace ducha, neboť nebude nic, co by bystřilo naši pozornost a úsudek. Vše bude hotové, připravené ke konzumaci a otroci, kteří zůstanou si budou muset na všechno, co chtějí vydělat.    

PS: toto video jsem našel úplně náhodou, ale náhody přece neexistují, uložil jsem si tento příběh do sebe, abych ho měl vždy po ruce až budu mít dojem, že situace je neúnosná; míra neúnosnosti je relativní a navzdory všem možným ale i nemožným opatřením se máme pořád ještě hodně dobře. 

Taiji-shiatsu 775 997 335

Moskevská 27/14, Liberec 1
II. poschodí Sídlo Centra zdraví Taiji-Shiatsu Liberec

Aktuální články

NEBE ZŮSTANE NEBEM i když se občas zatahuje

01. 03. 2021

Ze všech stran jsme dnes konfrontováni s komentáři, rozbory, radami a návody, co máme a nemáme dělat, jak se máme chovat, jako by nám scházelo dostate...

SIGNÁLY Z JINÉHO SVĚTA

07. 02. 2021

Skutečná podstata naší existence, tedy toho čím opravdu jsme, je převážné většině z nás zahalena, neboť málokdo umí být sám. Umění vystačit si sám a m...

všechny články