ROVNOVÁHA MUŽSKÉ A ŽENSKÉ POLARITY POHLEDEM TAIJI

K tomuto článku mne inspirovala kniha Hořčičné semínko, která vznikla na základě promluv indického mystika Osho.  A protože toto téma se hodně dotýká taiji, ze své zkušenosti jsem jej trochu obohatil a nepatrně rozvinul.

Mnoho lidí se zabývá čchi-kungem, nebo taiji, ale když se jich zeptáte proč, nevědí, protože se v tom zatím nedokázali najít. Cvičí, ale přitom stojí stranou a v této pozici jim nemohou být odhalena žádná tajemství. Tento článek popisuje hlubší smysl ženského a mužského principu, jinu a jangu v rovnováze taiji a pokud se v něm najdete, změní se váš přístup a dveře do chrámu se dříve či později otevřou.   

Mnozí z nás se vydáváme po různých cestách nauk a cvičení, abychom obnovili svou vnitřní rovnováhu. Co to však je ta rovnováha? Je to status quo, anebo relativizmus, krátkodobý okamžik, pocit, který chvilku je a za pár okamžiků odpluje? Platí obojí, a tak průběžně ztrácíme svou rovnováhu jen proto, abychom ji později znovu nacházeli a mohli obnovit. Studujeme-li rovnováhu, můžeme ji pozorovat ve statickém anebo dynamickém tvaru. Statická rovnováha není ničím nedosažitelným, protože jin a jang, mužské a ženské se v nás sjednocuje. Proto udržet balanc v nějaké nehybné, fyzicky nenáročné figuře (jóga) nepředstavuje zdaleka tak velké úsilí, jako když se ten náš panáček dá do pohybu (taiji).  V pohybu se jin a jang, ženská a mužská složka odděluje, a právě díky tomu mezi nimi narůstá napětí a konflikt. Tento konflikt je dočasný a dá se odstranit, ale k tomu je zapotřebí odhalit antagonistický protiklad každého pohlaví, který, nepoznán a často potlačen se nachází někde hluboko uvnitř.

Žena se musí vydat na cestu v které odhalí svého vnitřního muže. Muž musí odhalit svou vnitřní ženu.

Ženské je vnitřní a klidné, mužské je vnější a v pohybu. (Základní princip vesmírné energie čchi).  

Pokud člověk hledá rovnováhu, může k tomu využít kdoví jaké metody, cvičení anebo rituály, ale když se bude zabývat jen vnějškem, bude stavět svůj dům vždycky na vodě.  Je třeba přesunout pozornost z povrchu do centra, kde máme svůj vyvažující protiklad. Přišli jsme na tento svět spojením mužského a ženského principu, a proto každý muž má v sobě poloviční část ženy a každá žena zase poloviční část muže. Pokud o tom nic nevíme, orientujeme se výhradně na vnější atributy svého pohlaví a přidáváme jim nejen nadbytečnou důležitost ale i potenciál. Muži tak posilují vlastnosti mužské, přičemž vlastnosti ženské odmítají; u žen je tomu naopak. Rozdílnost potenciálů včetně jejich orientace vyvolává v určitém věku mezi muži a ženami napětí a zároveň přitažlivost. Rodí se sexualita a čím silnější a dominantnější je samec, tím atraktivnější protějšek. Nic neobvyklého tak to zkrátka v přírodě chodí.  Tím se dává síla pro spojení obou pohlaví do pohybu, jenže jakmile dojde k setkání a propojení, nastává fáze poznání, stagnace a jako stín se vkrádá odpudivost.  Aby odpudivost neproběhla tak rychle, je zapotřebí uchovat si celistvost a atraktivitu. Atraktivitě lidé rozumí, je to vnější atribut spojený často s úspěchem, postavením a penězi. Celistvost je také forma atraktivity, ale tu lidé moc nechápou, protože je vnitřní a málokdo ji dosahuje. Celistvostí je míněno nerozlučné spojení vnějšího muže s jeho vnitřní ženou a vnější ženy s jejím vnitřním mužem. Tím se stáváte z hlediska principů jin a jang vyvážení a duševně nezávislí na svém vnějším protějšku. A právě tohle vyvolává zájem a přitažlivost. Pokud nejste celiství, budete na své druhé polovině zřejmě závislí, protože právě proto jste si ji přece vyhledali. A pokud nemáte dostatek atraktivity, kterou by váš partner, nebo partnerka náležitě ocenili, přestáváte být pro ně zajímaví a oni začnou hledat povyražení někde jinde.

Nicméně vnější a vnitřní je nerozlučně spojeno s proměnami každého života a my je částečně vědomě, ale mnohem víc nevědomky procházíme. Nejmarkantnějším příkladem těchto proměn je sexualita. Na počátku života jsme asexuální, tedy pohlavně neaktivní, a to samé se děje i v pokročilém stádiu každého života. V těchto obdobích jsme jakýmisi hermafrodity, bezpohlavními bytostmi, které nejsou ovládány pudy, a tudíž nemohou být závislé na opačném pohlaví. Jenže mládí, ani stáří není z hlediska transcendence ideální. V dětství jsme nevědomí a závislí na rozmarech rodičů a ve stáří bývá člověk slabý, stíhaný celou řadou problémů a nemocí. Takže ideální čas pro celistvost a transformaci je střední věk.   

Dokud se muži a ženy nepropojí se svým vnitřním protějškem, budou i nadále izolovanými ostrovy, které se nedokážou pochopit a setkat. Každý by musel zapomenout na sebe a následovat toho druhého. Jenže co na to vyhraněná osobnost? A co zranitelnost? Zranitelní jsme do té doby, dokud jsme vyhranění; pokud se spojíme se svým niterným protějškem, stáváme se nejen celiství, ale zároveň i nekonečným zdroje energie. Plus a mínus se spojilo a obvod je přes člověka jakožto rezistor uzavřen. (základní princip čchi-kung)   

V celistvosti a jednotě jakákoli vyhraněnost a ochrana postrádá svůj význam.

Jednota nikdy nejde proti sobě, to dělají pouze rozporuplné části. Když se na tuto situaci podíváme pohledem našich společných cvičení, tak kdykoli se někdo zvenčí přibližuje, nebo se vás dotýká, vytváříte nevědomky protitlak a bariéru. Jakmile se ale vyladíte a vrátíte k sobě, nastává pro tento okamžik celistvost a vy nemáte potřebu vzdorovat, naopak začínáte sebe sama s tím druhým sdílet. Dokážeme-li svého partnera přijmout jako svou součást, potom můžeme být svědky neuvěřitelných pocitů a odhalení. Dřív ale musíme umět přijmout sami sebe, a když přijmout sebe tak vždy jako celek - se svým niterným protějškem.

Vstup do neprobádaného, vnitřního území je vždy spojen s obavami, stíny a strachy.  Vstupujeme do sebe, a přece na neznámé, neprobádané území.  Pokud to ustojíme, poznáváme se přímo, nikoli zprostředkovaně očima někoho druhého, a to má svou nezaměnitelnou hodnotu.

Na cestě k sobě odhalujeme všechny ty protikladné vlastnosti, které jsme za svůj život potlačili, vytěsnili nevěda, že právě ony jsou důležitou součástí naší ztracené rovnováhy. Muži se snaží být na povrchu tvrdí, ale čím pevnější je slupka, tím měkčí je jádro. Ženy jsou zase rázovitější a pevnější uvnitř, ale čím víc tuto přednost prosazují navenek, tím víc ztrácejí svou ženskost a stávají se z nich odpudivá monstra.  

Žena představuje lůno, dárce života, to ona je branou do tohoto světa. A její krása a přitažlivost je umocněna tímto předurčením. Právě kvůli němu se žena stala v evoluci tou přijímající, vstřícnou a poddajnou. Nedělá to, nesnaží se, děje se to v ní spontánně, neboť na devět měsíců se stává hostitelem zárodku nového života. Muži tuto kvalitu vůbec neznají. Svou podstatou jsou dobyvační, netrpěliví, celá jejich existence podléhá krátkodobému významu a předurčení, kterým je plodit, expandovat, stavět, ale také bořit.

Proto zemité ženy zažívají relativně větší spokojenost se svým bytím a tělem, kdežto ambiciózní muži trpí všude přítomnou nespokojeností v potřebě srovnávat se, vítězit, dosahovat, objevovat a měnit. Hluboká tajemství naší existence potřebuje mužská mysl odhalit a definovat, ženská mysl si je užívá a říká, je mi jedno jak se věci mají, hlavně že se cítím dobře. Díky mužům vznikla racionalita a věda. Díky ženám vznikla důvěra a víra. Náboženství pro ženu může být způsobem lásky, nikdy hledáním pravdy. Pravda se jim zdá vyschlá a pustá. Ve slově pravda nenachází žena žádný život, snad jen zdroj konfliktu. Pro muže je pravda tím nejvýznamnějším a nejdůležitějším pojmem. Pravda je Bůh a kdo ji poznal, poznal všechno. Cesta, kterou muž sleduje je cestou dobývání a podmaňování.

Vzhledem k těmto zásadním rozdílům obou pohlaví se náboženství nebo jinými slovy nadstavbový smysl života už tisíce let potácí v neřešitelných problémech. Veškeré úsilí v této oblasti je orientováno na pronikání do samotného jádra tajemství a jeho demystifikace. Je to především mužská záležitost. Z jedné strany věda drtí nejmenší částici a ohýbá teorii relativity, z druhé se náboženští vůdci snaží vzývat a oslavovat nekonečného Boha. Vesmír musí být zbaven veškerých tajemství, je třeba poznat úplně všechno. To jsou představy valné většiny současných, vědou a vzdělaním postižených lidí. Proto muži stále něco vymýšlejí a usilují o pokrok, kdežto ženy jsou spokojené, když jsou děti zaopatřeny a rodina má co do talíře.

Porozumíte, poznáte a záhada zmizí, jakmile se to stane, napětí, které udržovalo vztah mezi poznávaným a poznaným zmizí, vytratí se i energie a vy zůstanete sami. Snad právě proto existují tajemství, která nikdy nebudou odhalena. A měli bychom být za to vděční.

Žena je vnitřní a muž vnější.

Muž je vědomí, žena vychází z hloubky svého nevědomí.

Žena pro muže symbolizuje záhadné, neznámé, nezvyklé, personifikuje poetické, snové, nelogické, iracionální a nevědomé. Je symbolem absurdna. Žena je mnohem vyváženější, protože ke spokojenosti ji stačí mnohem méně, a tudíž toho mnohem snáze dosahuje. V indii nazývají ženu prakriti, matku přírody a země. Ohnisko bytí ženy je přirozené, protože její existence je mnohem zemitější než u svého mužského protějšku.    

Muž v mytologii symbolizuje nebe. Nebeská nekonečnost odnímá kořeny a vyvolává v muži pocity nenaplněnosti a beznaděje v touze po nesplnitelném. V muži se nachází hluboký nepokoj, který jej neustále žene kupředu, způsobuje rozmanité touhy a přináší nespokojenost s tím, co je.

Síla muže se završuje spojením s jeho ženstvím, síla ženy se završuje spojením s jejím mužstvím.

Kdo to neví posiluje silné a oslabuje slabé, jak by mohl potom najít rovnováhu?

Kdykoli vyhledá náboženský symbol žena, není to díky ideologii, ale proto, že se do něj zamilovala. Pokud vyhledá náboženský symbol muž, jeho citový vztah je podmíněn přesvědčením, které vzešlo z analytického rozumu. Všechna náboženství se v zásadě staví proti ženám, protože byla vytvořena muži. V podstatě nejde o nic jiného než strach z narušení pevně seskládaných struktur, které vytváří systém neboli řád.

Ženino nevědomí se musí stát vědomím. Její vnitřní temnota se musí nechat prostoupit světlem, aby nevědomé zmizelo a stalo se uvědomované. Tajemno, které do této doby mohlo být jablkem sváru se může stát odrazovým můstkem proměny housenky v motýla. Vnitřní temnotou ženy je míněna její přirozenost, tajemství, její nevypočitatelnost, ale i nevědomost, podle nichž řídí svůj život.

Muž žije hlavou, a proto je duchovnější, žena žije svým tělem, a proto je víc pocitová.

Tělesnost může představovat z hlediska transcendence, tedy posunu vědomí do vyšších center určitý problém, neboť tělo inklinuje k rozkoši, pohlavnosti a sexu. Pokud ženy opustí svou tělesnost, stávají se vykořeněnými stromy, neboť síla země je tím, co jim dává energii. Hodně žen se vydalo na spirituální cestu pozvedání energie jógovými technikami a ztratily svou krásu i přitažlivost, protože zůstaly nahoře a jejich nižší centra se uzavřela.

Jen spojením mužského a ženského aspektu v jedné bytosti dojde k celistvosti a rovnováze. Přirozeným důsledkem je hojná energie čchi. Žena by se měla připodobnit muži; své nevědomí převést do vědomí, svou iracionalitu v rozumovost, víru ve zkoumání a čekání v pohyb. (naučte se perfektně taiji formu a budete mile překvapené).

Muž by se měl připodobnit ženě. Změnit spěch v odpočinek, nepokoj v klid, pochyby v důvěru a svůj logický rozum rozpustit v iracionalitě. Měl by se naučit trpělivě čekat, přijímat, soucítit a milovat. Jinými slovy probudit své srdce. Všechny ženské kvality musí ovládnout, a teprve potom může ženě rozumět. (naučte se taiji formu nejen cvičit, ale především vnímat a budete mile překvapeni)

Završením těchto kvalit se vnitřní žena muže setkává s vnitřním mužem ženy, dvě celistvé existence našly nejen vnější, ale zároveň vnitřní soulad a tokový vztah nepodléhá proměnám života.  Jakékoli jiné úsilí o šťastné soužití a rovnováhu je marnou snahou, protože neúplné a rozpolcené si bere v druhém to, co by mělo čerpat výhradně ze sebe.   

Dnešní svět je neuvěřitelně zmatený a chaotický. Muži se stávají zženštělými a ženy jsou pomužtělé. Muži chodí na mateřskou dovolenou a ženy se stávají šéfkami korporací a politických hnutí. Vyměnili si úlohy, jako by jeden druhému chtěl dokázat, že je lepší a jeho úlohu bez potíží zvládne. To je však zásadní omyl, který jde proti přírodě. Cílem transformace není dělat z mužů ženy a z žen muže. Vnitřní kvalita nesmí ovládnout vnějšek takovou měrou, aby byl vykořeněn ze své původní pozice.

Rovnováha se nedá dělat, ani udržovat, protože tím pádem jsme od ní odděleni a když jsme od něčeho odděleni, tak to nemůže mít na nás vliv a fungovat. Jediným řešením je rovnováhou být.

Z hlediska energií v těle má rovnováha také svůj místo, jakýsi translokační bod a tím je srdce. Od něho směrem nahoru se nachází mužská duchovnost a racionalita, směrem dolů ženská zemitost a animalita. Pokud se vědomí nachází v tomto středu, může objímat své protiklady a ty se díky tomu vzájemně vyvažují. Kdo vychází ze svého srdce má empatii a smysl pro rovnováhu. Proto nemůže být ani nepřirozeně dobrý, neboť by tím posiloval protiváhu přirozeně zlého. V rovnováze zmizí všechny vlastnosti a přidané hodnoty člověk nazírá skutečnost, kterou odjakživa byl.

Rovnováha se dá i předstírat, nebo uměle udržovat, není podstatné, jak se cítíme, ale jak to vypadá, podobně se dá pěstovat i taiji.  Je to však egocentrická paráda bez hlubšího významu. (dobře se podívejte až se budete chtít něčemu podobnému naučit)

Skutečná rovnováha je současné vědomí centra a periferie. Statické s dynamickým, pomalé s rychlým, ženské s mužským, ale také bojové se zdravotním. Periferie je mužskou záležitostí, centrum je ženské. Rovnováha v životě stejně jako v našem taiji je výsledkem rovnováhy uvnitř. Jinými slovy, pokud najdeme rovnováhu v sobě, bude ji odhalovat i venku, protože všechno je zrcadlením.  

A progres v taiji?

První etapa cvičení je mužská, racionální, expandující ven, zkoumající, analytická, striktně naplňující struktury předepsaných forem. V této fázi mají muži na vrch a ženy, které nevědí, jak jim právě tohle může být nějak ku prospěchu stagnují a jsou poněkud zmatené.  Toho mužského je zde najednou příliš. Kdyby překonaly samy sebe a prošly tímto procesem, našly by to co nevědomky hledaly. Ale protože o tom nic nevědí, mužské je míjí a ony čekají, až to začne rezonovat s jejich ženstvím tedy s tělem a pocity. Dočkají se a teprve v této fázi nabývají dojmu, že jim to taiji asi může být nějak užitečné. Jenže ať se snaží, jak se snaží, vybavit si, jak jdou cviky za sebou nedokážou. Nedaly skládáním formálních struktur svou pozornost a význam. Rády by si cosi zařídily ve svém pokojíku, ale k tomu je zapotřebí postavit dům. (jenže jak už to bývá, muži staví a ženy zařizují)

Druhá etapa cvičení je ženská. Kdo se naučil formu, má s čím pracovat. Nyní nastává další neméně důležitá fáze, v které se učíme spojit svůj pohyb s představou, učíme se do pohybu správně dýchat, otvíráme se energiím a vnímáme je pocitem. Muži začínají být poněkud zmateni, protože tohle není jejich parketou. Naučili se formu cvičit rozumem, ale tady ho najednou není zapotřebí, protože vše se stalo součástí podvědomé paměti. Mohou mít dokonce pocit, že konstrukce jejich dosavadního úsilí se bortí jako domeček z karet a oni musí začínají úplně od začátku a znovu. Jenže to je zásadní omyl, pracujeme pouze v jiném kvalitativním okruhu. Ženy se v tom začínají cítit jako ryba ve vodě, jenže co naplat, když si příslušné formy nepamatují? Musejí se vrátit zpět a dodělat počáteční práci, kterou ve své nevědomosti podcenily.

Když je hotovo, dostáváme se na rozcestí, muži byli podrobeni ženskému atributu a ženy zase mužskému. Míra, s kterou se to povedlo, je ryze individuální a je obrazem toho, jakou měrou si kdo dovolí a zvládne prozkoumat druhý břeh. Nyní se nabízí otázka, co s tím dál? Pro muže, aby se znovu upevnili sami v sobě začíná být taijiguan především bojovým uměním, ženy ze stejných důvodů směřují k relaxaci, vyváženému pohybu a práci s energií.

Nicméně, jen ten, komu se bojové umění neprotiví a dokáže ho spojit s uměním práce s energií se stává absolventem vysoké školy Taiji.  Bojové a životodárné se spojilo a nastává příměří, které není ničím jiným než celistvostí a rovnováhou.

 

Taiji-shiatsu 775 997 335

Moskevská 27/14, Liberec 1
II. poschodí Sídlo Centra zdraví Taiji-Shiatsu Liberec