PROČ MÁM RÁD TAIJIGUAN

Když jsem kdysi dávno začínal s čínským cvičením, nevěděl jsem o hlubších aspektech vnitřních umění vůbec nic. Je úsměvné, že podobně na tom byl i můj tehdejší učitel a všichni ostatní, kterých byla plná tělocvična.

Minulost

Nikdo se po žádné teorii, aplikacích ani principech nepídil, a přesto jsme byli naprosto spokojeni. Byl to pohled nevinnosti velkého dítěte, které neví, nezná, nepřemýšlí, jen nasává esenci, která se skrývá kdesi pod povrchem a pozvolna, v náznacích, prosakuje na povrch, aby na okamžik jako maják ukázala světlo na konci tunelu, který se záhy znovu zahaluje v nepřátelskou temnotu a šeď. V této fázi je možné potkat mistra, ale zpravidla si toho vůbec nejsme vědomi.    

Jistota a volba

Nevím, jak by to tenkrát se mnou dopadlo, kdyby mi někdo začal vysvětlovat, že taijiguan je disciplína spojující zdravotní cvičení, bojové umění a rozvoj vědomí. Naštěstí se tak nestalo, a tak jsem v oboru nejen zůstal, ale zároveň vše podstatné, postupně a pozvolna začal odhalovat sám.  Ne že by to nebyla pravda, ale všechno má svůj čas a o informacích to platí dvojnásob. Nicméně, mám tu zkušenost, že pokud opravdu chcete, vše se vám samo otevře, ale musíte se naučit pracovat sami za sebe a nebát se dělat chyby. Mnozí to však mají v sobě nastaveno úplně jinak, cvičit dokáží jen v kolektivu a chyby, pokud si je vůbec uvědomují, považují za poklesek a selhání, za které se často odsuzují. Z takového cvičení se postupně stává suchopárná mechanika postrádající náboj, progresi a radost.    

Taiji, Taijiguan, forma s obsahem

Taiji je obsahem a nosným principem Taijiguanu - bojového umění, které je jeho formou a zároveň zrcadlem. Chápu, že začátečníkovi to vůbec nic neříká, ani nemůže, takže ještě trochu jinak a srozumitelněji. Každý vnitřní pocit, emoce, či mentální stav je naším obsahem a pokud ho v sobě nosíme déle, začne se navenek nějak projevovat. Říkáme tomu zrcadlení, nebo že obsah si vyhledal příslušnou formu. Například máte dobrou náladu, něco se vám povedlo a ve tváři se objeví radostný výraz. A stejně tak tomu je i v situaci opačné.

Protože však není žádoucí abychom byli náladoví a ve svých projevech nestálí, naučili jsme, zejména negativní emoce, potlačovat a skrývat. Navenek předstíráme pohodu a uvnitř nosíme problém. Jádro, které mělo zůstat nezkaženo se začíná kazit, zato slupka se zdá na první pohled perfektní. Potíž je v tom, že když hrajeme sobě, nebo ostatním nějaké divadlo, dříve či později se to projeví, protože za prvé - nošení masek každou bytost značně vyčerpává, a za druhé - obsah je v kontrastu s nastavenou polohou. Pokud je náš obsah s naší formou v souladu, nemusíme se obávat nenadálých obratů a změn, je-li tomu však jinak, nikdy nevíte, co vám další den přinese, neboť svou realitu neměníme prostřednictvím formy, ale vždy prostřednictvím obsahu.          

A právě o to tady jde. V taijiguanu se učíme uchopit obsah a s ním skládat formu. Tím je naplněno mystické orákulum jak uvnitř, tak navenek, jak nahoře, tak dole. Zároveň tím ozdravujeme jádro své bytosti a nacházíme tak původní přirozenost. Ta je tím, co zůstane, když všechny masky a přidané hodnoty odpadnou. Je to stálost v nestálosti, oceánem, který zůstává navzdory všem změnám pořád stejný. Taiji je tedy našim obsahem, pohybem a zároveň životem v každé z forem. Číňané jej přirovnávají k řece. Ale i řeka může být čistá a živá, nebo špinavá a mrtvá.  

Pokud se podíváme pozorněji, za vším odhalíme pohyb v nekonečných proměnách a tento proces neustále formuje každou mysl a my hovoříme o poznání. Ale každé poznání je dočasné stejně jako břeh, který tekoucí řeka již dávno opustila.  

A ještě jedna otázka zůstala nezodpovězena, proč je esence života spojována právě s bojovým uměním? Protože boj je základním problémem naší existence. Nikdo a nic v přírodě nebojuje, vše se podřizuje přirozenému rytmu. Taiji bychom mohli nazvat ryzí esencí života. Takže pokud uchopíme správně taiji a budeme cvičit taijiguan, setká se to nejhorší s tím nejlepším v nás a začne působit. Máme šanci stát se sjednocenou bytostí, která může ukončit boj sama v sobě. To je skutečný význam bojového umění. Avšak kdo chce ukončit boj, musí nejdříve bojovat, a proto vznikl Taijiguan.  

Cvičení a řeka

Na začátku každého kurzu jste neohrabaní, zatuhlí, neumíte koordinovat a nemáte smysl pro rovnováhu. Proč? Protože jste víc břehem než řekou. Chcete poznávat taiji z bezpečí pevné půdy pod nohama a do proudu se obáváte vstoupit. Pevná půda pod nohama vám dává jistotu, kontrolu a možnost úniku. Řeka to je především pohyb a jakmile se jí podvolíte, dá se vše s vámi do pohybu a nikdo neví, kam vás zanese. A tak jsou lidé nejen na kurzech, ale i v životě schopni dělat všechno možné i nemožné krom jediného - neradi se podvolují. Bojují s existencí, s přírodou, se sebou, s nemocemi, a především s ostatními. Boj je náš největší problém.

Řeka života si dál teče po svém a jako by neslyšnou mluvou říkala: „Jen počkej, uvidíme“. A tak záhy přichází nepřítel, který není vidět a proniká vším, s čím tedy bojovat, když není do čeho sílu odporu napřít?   

Číňané mají jedno příhodné pořekadlo: „Teče-li voda, koryto si najde“. Sestavy, kterým se lidé na kurzech tak pracně učí, lze přirovnat k ideálním řečištím pro energii, která by se měla po formálním naučení příslušné sestavy rozběhnout. Všechno je téměř dokonalé a perfektní až ne jedno jediné. Na samotném konci tohoto procesu se neumějí podvolit proudu, opustit upjatou mysl, uvolnit otěže kontroly, protože forma by doznala jistých nedokonalostí a chyb. Ale o to právě jde, dokonalost se završuje nedokonalostí. Forma je jako síť, pokud je zlatá rybka chycena, sítě už nejsou zapotřebí. To neznamená, že bychom měli přestat cvičit, ale měli bychom přestat konečně usilovat a začít si to, co děláme, náležitě užívat. Z toho pramení ničím nepodmíněná radost a ta nám zůstává pořád i když zrovna necvičíme. Proto může najít taiji i naprostý laik a začátečník.

Forma taijiguanu by neměla být v tomto ohledu izolovaným ostrovem, ale spíš pomocníkem a návodem, jak tento přístup přenést do ostatních oblastí každodenního života. A proč je tomu právě tak? Je bezvýznamná, nedůležitá a nepodstatná, nicméně právě proto tolik působí a mnohé odhaluje.

Každá forma odráží svůj obsah. Mohlo by se tedy zdát, že když budeme cvičit taijiguan, budeme zrcadlit jenom taiji. Ale tak tomu není, nejdřív je potřeba naučit se z hlušiny a kamení prosívat drobná zrnka zlata. Zpočátku je zapotřebí mnohem víc práce, která přináší mnohem méně užitku, když ale vydržíte, jednoho dne se tento poměr obrátí.      

Když dojdete až sem zjistíte, že mnohem důležitější pro život je prožitek, pocit, obsah a forma, která z toho vznikne bude vždy správná. Takto nachází člověk své místo na zemi. Pokud se naučíme sjednotit formu s obsahem, nepoznáme, co je forma a co obsah, co je vnější a co vnitřní, neboť vše splývá v jedno. Od této chvíle jsme řekou života a cíl taiji a čchikungu byl dosažen. V této fázi si uvědomujeme, že opouštíme mistra. Na začátku své cesty jsme mistra hledali možná dokonce i potkali, ale vůbec jsem si toho nebyli vědomi, na konci jej opouštíme v plném vědomí. Krásné protiklady uzavírající kruh. Mistr není, je jenom vědomí, které přináší mistrovství, a to se přelévá jak vlnky v oceánu právě na toho, kde je v danou chvíli nejlépe připraven.  

Ne nadarmo se říká, že všechno přijde, ale má to jeden háček, bolí z tho nohy.    

 

 

Taiji-shiatsu 775 997 335

Moskevská 27/14, Liberec 1
II. poschodí Sídlo Centra zdraví Taiji-Shiatsu Liberec

Aktuální články

OKEM MYSLI

20. 09. 2020

Zenoví mniši hlásají prapodivnou myšlenku: Říkají, že tento svět je Bůh; že prostý život je náboženstvím; že vše je v pořádku tak, jak to je. Není tře...

JAK CVIČENÍ OVLIVŇUJE REALITU A NAŠE SEBEVĚDOMÍ

31. 08. 2020

Každý nácvik a cvičení má v sobě cosi umělého, nepřirozeného, oddělujícího od každodenní reality. Důvod je ten, že realitu žijeme, kdežto při cvičení ...

všechny články