O SPONTÁNNOSTI CVIČENÍ, CÍTĚNÍ A VYPOUŠTĚNÍ MATRAČKY

Vážení čtenáři, jako každý i já čtu občas články na internetu a přistihl jsem se, že pokud mne nezaujme název a první dvě, tři souvětí, zpravidla nepokračuji. Plně si uvědomuji tuto skutečnost, a proto se v dnešním povídání omezím na podstatnosti, které je podle mého dobré připomínat a jedno cvičení, s kterým jsem udělal velmi dobrou zkušenost.

Když se člověk neznalý věci stane svědkem cvičení taiji, nebo qigongu s velkou pravděpodobností ho napadnou tyto úvahy: „Vůbec nerozumím tomu, co to ti lidé dělají a proč jsou tak pomalí a vážní?" Když bude pozorovat dál, možná si všimne, že tomuto konání chybí něco jako spontánní přirozenost. Spontánní přirozenost najdeme prakticky ve všem. Je charakteristická rekreačním, uvolněným přístupem, sníženou dávkou pozornosti a postrádá upjatou mysl, která by sledovala jak to vypadá, jestli to přináší nějaký pocit, účinek a pod. Lidé, cvičící čínská cvičení by se měli nacházet v podobném režimu, jenže se snaží a usilují a díky tomu místo radosti sklízejí napětí a strnulost. Odlehčení je v takovém případě samozřejmě na místě, ale to se často děje za cenu ztráty pozornosti, takže vyvážit tyto poměry představuje nejen pro začátečníka často neřešitelný problém. 

Těmto chybám, dá-li se to vůbec chybou nazvat, se člověk nevyhne, protože jsou součástí jeho ega - individuální mysli. Když ale následuje cestu, časem rozpozná, že principem skutečně hodnotného taiji a qigongu je vědomý, spontánní, myšlením nezdeformovaný pohyb. (A to je zároveň výbava, s kterou jsme přišli na svět). Mysli neznalé věci by se mohlo jevit, že cvičenec má něco nacvičovat a při tom mít v hlavě prázdno. Ano i ne a dokážu si představit, jak vás tím nyní matu. V podstatě je to tak, že bych měl být plně vědomý v tom, co dělám, ale neměl bych tomu vůbec pomáhat a už vůbec ne ulpívat na nějakém výsledku. To se může podařit jen díky jedné jediné věci a tou je útlum racionálního myšlení, který posílí zpřítomělé vědomí. Předpokládejme, že techniky a jejich principy známe, takže není zapotřebí je pracně z paměti vyvolávat. V takové fázi se můžeme plně soustředit na to, aby se pohyb, který je v nás, stal jakoby sám od sebe. Říká se tomu následování záměru, Cesty, principu a to, jak víme, má neskutečnou moc a sílu. Je to podobné jako v přírodě, stromy neusilují a rostou, řeky nepřemýšlí, jak by tekly a tekou a pod. Svým snažení sebe i celý proces svého konání oslabujeme, a proto právě zde, víc než kde jinde, platí známé rčení - méně je více.     

Takže, než začnete cokoli zkoušet a napodobovat, měli byste vědět že to co pomáhá, mění a léčí se nachází ve schopnosti aktivního přístupu ovšem s nulovým lpěním na výsledku. 

Je to o umění odložení přidané hodnoty v podobě tlaku a jeho antagonizmu odporu, je to o schopnosti následovat proud života a mít tu trpělivost počkat si na výsledek; pár okamžiků, měsíců nebo i let. Záleží na stavu konkrétního vědomí. Těžko se to chápe a ještě hůř následuje, protože lidé chtějí všechno hned a podléhají falešné představě, že s myslí to nemá nic společného, že účinek se dostavuje právě v důsledku specifického cvičení s tělem. Jenže to tělo je sekundární forma primárního obsahu, a právě ten je třeba najít, vyladit a pravidelně kultivovat.  

Není to vůbec snadné, protože dnešní svět je světem formalit, konzumu a přetvářky. Lidé jsou natolik pohleceni tímto Matrixem, že přicházejí, ale vůbec nevědí, co chtějí. Říkají: "Nevíme, jestli to je pro nás dobré a jaký má význam se tomu učit, ale chceme to vyzkoušet a proto jsme přišli". Mají přirozeně obavy z neznámého a rádi by si byli svou volbou jisti, ale bez praxe není zkušenosti.  Taiji a qigong není ani tolik o cvičení jako o vnímavosti a vnímavost to je především otevřenost. Zde se nachází ta pravda, kterou často hledáme, ale na povrchu všeh věcí, ve světě protikladů, míjíme. Do hloubky našeho bytí se dá také vstupovat dechovým cvičením, které dnes považuji za základní pilíř taiji a qigongu.

Jedno z nich se jmenuje vipássana - pozorování dechu. Chcete-li vyzkoušet, pod Buddhou je návod. smiley

 

 

Najděte si místo, kde nebudete nikým a ničím rušeni a usaďte se do jakékoli příjemné pozice. Intenzivně si přejte, aby vás právě teď napadla nějaká myšlenka. Pozorujte. Budete překvapeni, neboť místo ní se ukáže prázdný prostor. Prázdný prostor je něco jako nezabydlený dům a dát se naplnit na tisíc způsobů. Jednou z možností je pozorovat dech. Dech je most, jehož prostřednictvím komunikujeme s celou existencí tedy i svým podvědomím. Jenže pozor, jakmile začnete pozorovat, nikdy to nebude jen o pozorovateli samotném, protože se do toho zamíchá vykonavatel - ego (individuální já) a vy opustíte spontánnost dechového procesu a celé se to zablokuje. Takže co s tím?   

Nesledujte dech, nýbrž myšlenkovou představu. Tím se uvolní sevření a dech se sám od sebe prohloubí a zklidní. Každým nádechem si živě představujte, jak si přivoníte ke své existenci. Když budete tímto tématem naplno zaujati, možná si všimnete, že dech se výrazně prohlubuje a pocit síly vrůstá. Na samotném vrcholu nádechu následuje chvilka nikoho a ničeho a ta vyvolá lehké vnitřní napětí z nakumulovaného objemu vzduchu. Nemusíte se toho obávat, podržte tento stav, dokud vám to bude příjemné. Poté si představte sebe jako matračku a vypusťte špunt. Ozve se blahodárné odfouknutí, které může být spojeno s představou odložení všeho zbytečného, jenž přetrvá až do úplného vyprázdnění. Pak zase následuje fáze nikoho a ničeho a celý cyklus se opakuje nanovo.

Oproti různým oblíbeným mantrám jako přijímám a vydávám, tato vizualizace působí bez přidané hodnoty, kterou je snaha dělat něco dobře. Tímto dechovým cvičením začnete časem vnímat střední proud, přirozený běh života nezdeformovaný jakýmkoli chtěním. Zde můžete vnímat - cítit sami sebe a to je základ pro přístup dělání všech věcí s citem. Dělat s citem znamená mít respekt, znát míru a nacházet v každém činu radost z vyváženého přístupu k sobě i ostaním. Když děláte něco s citem, děláte to ze své podstaty a ta je jednotná. Toto je lék, kterým každý jednotlivec může začít léčit náš nemocný svět.          

Mimochodem, s těmito věcmi jsem experimentoval na letních soustředěních taiji a  qigongu a výsledky byly překvapující. Než začnete s taiji a qigongem naučte se nejdříve uvolnit mysl a prohloubit dech. Budete překvapeni, jak vám cvičení najednou půjde, protože se dostanete víc k sobě a zde najdete "taiji". Pak poznáte, že to, co jste se snažili uchopit, nebo se naučit už dávno v sobě máte a s touto výbavou dělat jakoukoli formu je hračkou, protože to není nic jiného než formalita.

 

Taiji-shiatsu 775 997 335

Moskevská 27/14, Liberec 1
II. poschodí Sídlo Centra zdraví Taiji-Shiatsu Liberec

Aktuální články

NÁPLŇ KURZŮ TAICHI

24. 10. 2020

Pomalu se blíží září a to je čas otvírání nových kurzů taiji. Než ale začnete, možná vám přijde vhod tento článek, který stručně a jasně přibližuje té...

O LÉČIVÝCH ÚČINCÍCH KOSTIVALU

24. 10. 2020

seznamte se kostivalem a jeho využitím

všechny články