O MECHANICKÉM ŽIVOTĚ A AUTENTICKÉM TAIJI

O MECHANICKÉM ŽIVOTĚ A AUTENTICKÉM TAIJI
Od těch dob, co v České republice začal být populární Taiji-guan, jej zkoušelo mnoho lidí, ale jen málokdo u toho vydržel. Když budeme hledat příčinu, s největší pravděpodobností ji najdeme v odlišnosti kultury, tradic a myšlení.

Tento fakt nelze opomíjet, neboť všechno vychází a priori z hlavy a teprve potom z těla. Číňané jsou v pohybových aktivitách vnímavě prožitkoví, kdežto my produkty západní civilizace jsme racionálně účeloví. Chceme výsledky, ale pokud možno s naší okrajovou účastí a s minimálním úsilím. Celý problém spočívá v tom, že začátečník nevidí, co může vidět a nevnímá, co může vnímat, tyto benefity jsou součástí dlouhodobé praxe a to vyžaduje čas.

Skutečně hodnotné výsledky se v čínských cvičeních dostavují až po několika letech, a jen velmi malé procento praktikujících má v tomto procesu potřebnou trpělivost. A i když ji nakrásně mají, jenom s tím si nevystačí, potřebují opustit návyk mechanické povrchnosti a místo ní v sobě upevnit schopnost hlubšího prožívání, které je zároveň velmi účinným nástrojem sebereflexe, neboť odráží naše niterné pocity. Jinými slovy, pokud se nedokážeme pečlivě pozorovat, nedokážeme se ani vnímat, natož pak měnit. Mám na mysli změnu pohledu na prožívanou realitu, nikoli boj s vlastním osudem.  

Mechaničnost, nepozornost a nedostatek zodpovědnosti jsou de facto produkty dnešní, konzumem prostoupené doby. Stále víc se od nás očekává, že se budeme chovat podle norem, které nám připravil někdo jiný. Není žádoucí abychom uvažovali nad skutečnou hodnotou toho, co děláme, čím se živíme, důležité je pouze jedno, být společnosti užitečný tím, že produkujeme zisk. Dalším stigmatem dnešní doby je honba za úspěchem a výjimečností. Nicméně i ta nejzábavnější činnost, a to nejžádanější zaměstnání mají své stereotypy, které, opakují-li se pořád dokola, přestávají bavit a ztrácejí na přitažlivosti díky čemuž se nudíme, ztrácíme instinkty, pozornost, bystrost úsudku a schopnost nahlížet triviální věci dětskýma očima. Dítě nad každou maličkostí žasne, ale dospělý se nudí, a tak nezbývá než mu dopřávat stále sofistikovanější hračky. Nicméně je prokázáno, že mechanický přístup ubíjí ducha a napomáhá člověku stát se tupou součástí stáda.

Zároveň není žádným tajemstvím, že takto nastavený životní styl je příčinou celé řady duševních poruch a nemocí.  Zkrátka od určitého věku se programově odmítáme vyvíjet a učit. A to, čemu jsem se naučili považujeme za normu a přehráváme to každý den jak jednu a tu samou písničku. Není divu, že takový život přestává člověka časem bavit a intuitivně hledá povyražení a změnu.

Taiji-guan se také může jevit mechanický, neboť stejné pasáže se opakují pořád dokola, ale mechanickým se nestane, pokud bude vycházet z ducha. V tomto cvičení máte jedinečnou příležitost věnovat se výhradně sobě a při tom žádný tlak, žádné musíš, rychleji, nebo lépe. Pohybuj se volně, následuj, co ses naučil a nech svou pozornost, aby vedla. Kdo cvičí já? Pokud tu bude mysl bude tu i ego, dokážete-li se ale povznést nad předpojatosti a hodnocení, zažijete transcendenci. Zážitek transcendence se pak přepisuje do všech oblastí života a člověk díky němu nachází inspiraci začít radostněji a lépe. Proto lze říci, že Taiji-guan slouží jako zrcadlo, neboť nabízí nikým a ničím nezkreslený obraz vaší skutečnosti. Ale pozor, má-li odrážet pravdu o vás samotných, musíte před ním stát sami. Proto nejhodnotnější cvičení je to bez publika a ten, kdo je má nejraději, zcela jistě pokročil ve svém taiji. 

Jeden z důvodů, proč začátečníci odcházejí ze cvičení dříve, než něco hodnotného realizují spočívá v tom, že formálním naučením nějaké figury, či sestavy nabývají dojmu, že to uchopili, že už nic nového je nečeká a ani nepřekvapí. Jenže pravda je taková, že celou dobu stáli stranou, nic neuchopili, nic nepochopili, jen napodobují, jinými slovy pokračují v projektu své mechanické mysli.  Skutečná hodnota konkrétního okamžiku přichází jen tehdy, pokud to co děláme, děláme s plným prožitkem vědomí. 

A tak, když zazvonila prasklá dlaždice,

Okamžitě jsem zapomněl všechno, co jsem se naučil.

Zlepšovat svou vrozenou povahu je zbytečné.

Při výkonu každodenních úkolů

Kráčím starou cestou.

Nemám strach v bezmyšlenkovité prázdnotě.

Ať jdu kamkoli, nikde nezanechávám stopy,

Neboť jsem mimo sféru barev a zvuků.

Je to tak?

(zenový příběh mnicha Chikanzenji)

Taiji-shiatsu 775 997 335

Moskevská 27/14, Liberec 1
II. poschodí Sídlo Centra zdraví Taiji-Shiatsu Liberec

Registrovaní uživatelé

Přihlaste se pro přístup k exkluzivním informacím, video prezentacím, receptům a dalším zajímavostem

Přihlásit se

Aktuální články

O MECHANICKÉM ŽIVOTĚ A AUTENTICKÉM TAIJI

09. 06. 2019

Od těch dob, co v České republice začal být populární Taiji-guan, jej zkoušelo mnoho lidí, ale jen málokdo u toho vydržel. Když budeme hledat příčinu,...

JAK MODERNÍ TECHNOLOGIE OVLIVŇUJÍ NAŠE VĚDOMÍ A MYSL

04. 05. 2019

Vážení čtenáři, inspiroval mne pořad České televize Hyde park, v němž jsem vyslechl názory Susan Greenfieldové, profesorky fyziologie na Oxfordské ...

všechny články