MYSTÉRIA TAICHI A ČCHI-KUNGU

MYSTÉRIA TAICHI A ČCHI-KUNGU
Mnoho nadšenců, kteří někdy vyzkoušeli taichi, nebo čchi-kung vydrželo jen pár měsíců a potom toho nechali. To je obecný trend i ve školách, kde výuku vedou čínští mistři. Když uvažuji nad důvodem, napadá mne, že tito lidé se pravděpodobně minuli s esencí čínských umění a v mechanickém napodobování formálního rámce ztratili radost a inspiraci. Možná nenašli a ani nehledali pojítko mezi sebou, životem a probíraným tématem, kdo ví. Ono totiž na začátečnické úrovni bývá tachi a čchi-kung dost nepochopitelným tématem, s kterým se člověk potřebuje nejdřív vnitřně potkat a následně sladit. Pokud je tedy kurz taichi založen výhradně na mechanickém učení dlouhé sestavy, předpokládám, že tento výcvik dokončí jen nepatrná hrstka účastníků. V historických záznamech o mistrech taichi a jejich žácích se dozvídáme, jak tvrdou cestou museli učedníci procházet, než se dostavilo první ovoce. Jenže to bylo v jiné době, na jiném místě a v úplně jiných podmínkách. Dnešní člověk již nevydrží být řeholí zkoušen, chce být motivován, potřebuje se dostávat co nejrychleji k účinkům a především, dané téma ho musí oslovit a bavit.

Obecně vzato taichi a čchikung nelze vnímat pouze jako tělesná cvičení, neboť v pokročilejších fázích je pracováno s tzv. obsahem - energií a myslí. Tento obsah je zčásti predikcí, na kterou se odkazují klasické spisy o taichi a z části vlastní vnitřní zkušeností, která odhaluje život pod povrchem a v mnohém se podobá spirituální praxi. Proto každý čchi-kung můžeme rozdělit podle míry pokročilosti na tzv. wei-gong a nei-gong. Wei-gong se odahrává na úrovni vnější, kdežto nei-gong na úrovni vnitřní. Nicméně každý wei-gong má svůj postnantální prožitek a každý nei-gong má svou dynamickou formu s vyýjimkou statických forem, které jsou nehybnou meditaci. Wei-gong se dostává k účinkům cvičení prostřednictvím formy, kdežto nei-gong prostřednictvím obsahu.  

Existují celé řady wei-gongových cvičení, které skutečně nic jiného, než tělesný pohyb neřeší. Přínosem je pak celostní, vyvážený přístup k tělu a především uvolněný, nenásilný rytmus, který ocení především netrénovaní jedinci a senioři. Oblast wei-gongu je často spojena se začátečnickou úrovní, která je charakteristická výpadky pozornosti, špatného dýchání a přemírou tělesného napětí. Zde mají lidé plné ruce práce s vlastní tělem a kdyby měli ještě k tomu správně dýchat a pracovat s nějakou představou zcela jistě by to nezvládli. Tímto přístupem se energie čchi vytváří lokálně a princip působení probíhá z povrchu dovnitř. V praxi tělo vykonává specifické pohyby, ty stimulují příslušné meridiány a díky tomu vzinká subjektivní pocit vzrůstající energie. Pokud není přítomná zátěž, která by ji zároveň absorbovala (např. výkonnostní sporty) zůstává v člověku jako depozitum pro další potřebu. Uchovávání a kultivace energie je základním principem posílení imunity. Je-li energie vydávána z organizmu v nadlimitním množství díky přemíře duševní, nebo fyzické práce, vzniká energetický debet a ten je primární příčinou oslabené imunity. Proto může být wei-gong velmi dobrým přechodem z aktivního sportování do udržovacího a kondičního režimu, který ocení zejména lidé středního věku a senioři.   

O úroveň dál se potom nachází tzv. Nei-gong, který využívá obráceného principu, takže primárně není pozornost věnována tělu, jako na první úrovni, ale především pocitům a mysli. Jedná se o přirozený vývoj, který postupuje od hrubého k jemnému, od vnějšího k vnitřnímu a začíná okamžikem kdy cvičící ovládá své tělo, umí čchi-kung, sestavu a tudíž na kvalitu provádění nemusí myslet.    

Jen pokročilý adept taichi a čchi-kungu ví, jaký princip ten který pohyb představuje a protože to ví, tak jej spontánně svou myslí následuje. Nenacvičuje, nehledá, nevytváří, neusiluje, jen následuje to, co tam odjakživa bylo a je. Jakékoli další snahy by byly jenom přidanou hodnotou, díky které by se všechno pokazilo. Teorie nei-gongu říká: Mysl si ponejprv představuje, co se má stát, to aktivuje příslušným směrem energii čchi a ta v inkriminovaném okamžiku sáhne po příslušném pohybu; stane se přesně to, co se má stát. V posloupnosti těchto vztahů se rodí umění.  Obrácený postup je možný také a na první pohled nepoznáte rozdíly. Jen zkušený adept taichi a čchi-kungu dokáže rozlišit mezi uměním a dovedností. Dovednost je mechanická, kdežto umění živé.  

Při wei-gongu jste vykonavatel, při nei-gongu pozorovatel. Jak vidíte, jedno bez druhého nemůže být a na elementární úrovni se tak v člověku vyvažují dva základní stavy - pohyb a klid. Jen ten, kdo si osvojí oba přístupy může hovořit o tom, že uztavřel kruh a je součástí rovnováhy taichi. V takovém případě jste klidem a pohybem zároveň, neboť jedno bez druhého nemůže být. (Mohli byste namítnout ža máte jinou zkušenost, potom vám ale bezesporu chybí vnitřní život) 

Pokoušet se o nei-gong bez předchozí praxe wei-gongu je podobné jako byste chtěli vodu, ale odmítali kopat studnu. To dost dobře není možné, prootože proces pronikání stále hloub do podstaty je jeho nosným principem. V nei-gongu mizí začátečnické chyby a vědomí se stává kontinuálně udržitelnou kvalitou, která se posiluje dechem a dokonává příslušným pohybem. A právě tento cíl, je hodnotou, s kterou se může diametrálně měnit kvalita života.

Vše je pouze otázkou víry a ztotožnění. Proto, když se s něčím vnitřně ztotožníme jsme toho součástí a v daném okamžiku není rozdíl mezi námi a předmětem našeho sjednocení. Forma se stala obsahem a obsah se stal formou. V tomto stavu sjednocení hovoříme o rovnováze taichi.   

Jenže důvěrného setkání se lidé bojí, mají strach z toho co by se stalo, kdyby stavidla energie náhle povolila. Proto napodobují jen vnější rámec a vnitřně si drží odstup. Tím pádem jsou jen součástí wei-gongu a mechaniky. Tady nelze hovořit o vnitřním umění, neboť je pracováno pouze jedním směrem a to povrchně. Povrchnost zdaleka není problém jenom při cvičení taichi, nebo čchi-kungu, tento přístup dnes doprovází většinu mezilidských vztahů. Dveře k svému srdci otvíráme pomalu, neochotně a teprve tehdy, když získáme důvěru. Tento přístup je poplatný všude a všemu, neboť jak se říká čert nikdy nespí. Má to ale svůj háček, nikdy nepoznáte pravdu o dané situaci, případně člověku hned, bude vám to trvat, a navíc si můžete něco namlouvat, protože mysl vždycky vidí je to, co chce vidět. 

Ztotožněním se s nosnými principy taichi, nebo čchikungu se stáváme součástí mystéria, a to v nás začíná působit. Tělo je v tomto ohledu druhotné a zdraví, které očekáváme jako benefit za pravidelné cvičení přijde jakoby přidanou hodnotou, ale pod podmínkou že jinde v našem životě nejsou pro volné proudění čchi žádné překážky. Tak to prostě je, taichi je především celek. A tento celek se nějak zrcadlí v našem celku – životě.     

Při osvojení principů nei-gongu je v těle potažmo psychice mnohem méně úsilí a napětí, neboť se nepohybujeme vůlí ve smyslu já cvičím, ale pohybuje námi celek. Musíme se stát prázdní a otevření a jen tak můžeme být naplněni.

Tímto způsobem můžeme ovlivňovat svou realitu, neboť naše tvoření se přemísťuje ze světa důsledků, do světa příčin.

Pokud o tom nic nevíme, zůstáváme loďkou na rozbouřeném oceánu a každý nepoznaný obsah si vyhledá svou formu. Odtud pramení situace, v kterých se nám pořád něco děje a my si s tím vůbec nevíme rady.     

Jít tomu vstříc znamená poznávat sám sebe, nacházet Cestu a transformovat své bytí.   

Princip nei-gongu není nic převratně nového, používáme jej každý den pouze s tím detailem, že výhradní přednost mají tzv. důležité a podstatné věci. To ostatní, co vyplňuje prostor nazýváme běžnou rutinou, která se stává součástí podvědomých stereotypů. Ty prožíváme nevědomky. To znamená, že konáme, ale nejsme si sami sebe vědomi, nejsme ani v bezvědomí, nacházíme se někde mezi. V tomto stavu je člověk velmi ovlivnitelný a tvárný, neboť kam směřuje proud kolektivní energie, tam bude následovat. Důvod je ten, že není ukotven ve svém zdroji.

Taichi a čchikung je neustálou proměnou, procesem zrání, nikoli metou, kterou je třeba dosahovat.

A Taijiguan je umění, které pracuje s principy taichi.

Takže cílem taichi není naučit se brilantně sestavu, ale stát se vědomou součástí mystéria a dospět tak do stavu přítomného vědomí, vyvážené energie a poddajného, relativně zdravého těla. To je princip následování Cesty, jejímž cílem je vždy uzavřít kruh. Kde je uzavřen kruh tam není protivenství a kde není protivenství tam je rovnováha. 

 

Taiji-shiatsu 775 997 335

Moskevská 27/14, Liberec 1
II. poschodí Sídlo Centra zdraví Taiji-Shiatsu Liberec

Aktuální články

WALKING ČCHI-KUNG, ANEB CO DĚLAT, KDYŽ VÁS TRÁPÍ PLÍCE A DECH

13. 04. 2021

Nedávno jsem si volal s jedním známým a on mi sdělil, že ho ten vir skolil a že se kurýruje na chaloupce u lesa. Tak se ptám: “Cvičíš“? Protože to je ...

ZMĚNOU OKOLNOSTÍ K VNITŘNÍ PROMĚNĚ

22. 03. 2021

Všechno v přírodě funguje na principu rovnováhy. Ani člověk není výjimkou, neboť má od přírody vyvážené tělo a vyváženou energii, která i při občasnýc...

všechny články