JÓGA A TAIJI ČÁST II.

< Zpět na články

Hodně lidí se dnes věnuje józe, ale asi jen málokdo ví, že roku 300přnl. údajně existoval pan Pataňdžali, který je považován za zakladatele celého systému, neboť vytvořil osmidílnou cestu čítající nejen cvičení s tělem, ale i dechem a myslí čímž dal józe spirutuální přesah. Pojem jóga se alespoň v Indii chápe jako metoda k dosažení osvobozujícího poznání či samotného osvobození z koloběhu života. Dílčí přístupy, které k tomu používá, mají mnoho společného s pokročilým výcvikem bojových umění Aikido, nebo Taichi, neboť i ta jsou prvoplánově cestami, jejichž cílem je nalezení harmonie a hlubšího smyslu života. Možná namítnete, že to není možné, protože jóga je mírotvorná, kdežto bojová umění jsou agresivní. Boj a konflikt je však v každém z nás a je pouze na naturelu konkrétního jedince, zda se bude snažit tento stav vytěsnit snahou o humánnější ideály, nebo naopak vstoupí do arény svých potíží a zmatků, aby s pomocí praxe bojových umění sám sebe lépe pochopil, očistil a poznal.

Jak říkají posvátné texty véd, všechny cesty jsou moje, a jak za chvíli uvidíte je mnoho cest, ale jen jeden cíl. Na vysokou horu se dá stoupat různě, ale pohled z ní, bude pro všechny, kdo ji zdolají stejný.  

Osmidílný Pataňdžaliho systém:  

1.      Yama

2.      Niyama

3.      Asana

4.      Pranayama

5.      Pratyahara

6.      Dharana

7.      Dhyana

8.      Samadhi
 

Yama je morálně-etický kodex, vedoucí k pěti příkazům, chcete-li zdrženlivostem:
Ahinsa -neubližování, Satja – pravdivost, Astéja – nekradení, Brahmačarja – pohlavní zdrženlivost, Aparigraha nehrabivost.

Sebekázeň by měla předcházet jakýmkoli cvičením, neboť je obrazem určitého přesvědčení a směřování, bez kterého se adept zejména v pokročilých fázích výcviku neobejde. První a nejdůležitější v pořadí je Ahinsa neboli neubližování. Ta zosobňuje úctu a respekt ke všemu živému. V bojových uměních by měl být princip Ahinsy také na prvním místě, neboť bojovým výcvikem dostává člověk do rukou zbraň, která se dá bez sebekontroly velmi snadno zneužít. Moriehei Ueshiba, zakladatel Aikido k nenásilnosti říkal: „Ti, kdo vyhledávají souboj, dělají velkou chybu. Něco rozdrtit, zranit, či zničit je nejhorší hřích, kterého se může člověk dopustit“.

Niyama Stanoví konkrétní požadavky k jejich naplnění, zatímco předchozí krok zahrnoval oblasti chování, kterých je třeba se vystříhat. V józe bylo stanoveno pět předpisů: Sauča - čistota těla a mysli, Santóša – spokojenost, Tapas – sebekázeň, Svadhjája - studium posvátných písem, Išvara pranidhana – poslušnost a uctívání transcendentálního principu. V bojových uměních to platí úplně stejně a kromě uctívání vyšších principů je důležitá také úcta a respekt k učiteli. Sebekázeň se dá také chápat jako morálně volní invence každého jedince ve schopnosti samostatně a cílevědomě tvořit.    

Ásana  
Ásany je možno dělit do dvou skupin meditační a gymnastické. Ásana obecně představuje všechny cvičené polohy těla, přičemž každá má svůj specifický projev a konkrétní zdravotní účinek. Pro cvičence bojových umění je někdy prospěšné nepojímat procvičované techniky pouze jako techniky boje, ale též jako ásany, tedy polohy, v nichž se člověk spojuje s vyšší pravdou. V případě taiji se jedná především o propojení nebe a země. Stejně jako v Taiji i v józe připadají začátečníkovi mnohé Ásany – pozice a pohyby složité a neproveditelné, postupem doby se však stávají snazší, stabilnější a příjemnější. V józe se říká že Ásana je perfektní tehdy, když její provedení nevyžaduje žádnou námahu. Co se týče taiji formy, platí to úplně stejně.  

Pranayama
Tato fáze výcviku se zabývá dýcháním a dechem.
Říká se, že náš dech je dechem vesmíru, pokud tedy provádíme Ásana, nebo techniky aikido či taiji a nebudeme u toho správně dýchat, náš přístup k vnitřní energii KI, čchi bude uzavřen. Ueshiba říkal, hluboce se nadechněte a vzneste se až ke konci vesmíru, pak vydechněte a navraťte vesmír do svého nitra. Vdechujte plodnost země a nakonec smíchejte dech nebes a dech země se svým vlastním, jenž se stane dechem života. V taiji se cvičenec správným dýcháním dostává k pochopení principů jinu a jangu.  

Pratyahara
Pratyahara nás učí, jak osvobodit psychiku od rozptylování smyslovými vjemy.
Naše mysl by měla být sluhou a my jejím pánem, potom nám bude dobře sloužit. Dosáhnout takového stavu se dá jen tehdy, pokud si dokážeme vytvořit prázdný prostor, z něhož nahlédneme a odstraníme vše, co je v daném čase pro nás malicherné a zbytečné. Je to podobné jako vyklizení příbytku od zbytečného nepořádku a haraburdí; úklidem vzniká systém a prázdnota jako doplněk plnosti, která podrthne a posílí vše co máme a co nám zůstává. To jsou velmi účinné kroky, které  otvírají dveře k pokročilým stavům vědomí mezi něž patří i meditace. 

Principem uchopené Pratyahary je dělat nějakou jednoduchou činnost a zbytečně nemyslet. Nemyslet neznamená být duchem nepřítomný, ale intenzivně se do konkrétní činnosti, Ásany ponořit. V bojových uměních je princip odpoutání dohledatelný v zápase, kdy se snažíme vyprázdnit od všech obsahů; nezaměřujeme se na prohru, výhru, neovládá nás strach, nedíváme se na ruce, nebo nohy soupeře, objímáme celek a teprve tehdy můžeme včas a správně reagovat.  

Morihei učil: Nedívejte se protivníkovi do očí, může vás zhypnotizovat, neupínejte zrak na jeho meč, může vás to znejistět, na soupeře se nijak nesoustřeďte, mohl by vám vysát energii.

Dharana
Upřená mysl, soustředění na princip, záměr, či myšlenku
Tento princip se zdá v rozporu s předchozím vyprazdňováním obsahu, ale není, protože psát se dá jen na čistý kus papíru. Má-li naše mysl v podobě záměru ovlivňovat naši realitu, musí být jednobodová a silná. Čím víc myšlenek, tím větší chaos, čím méně myšlenek, tím větší pravděpodobnost, že dojdeme k cíli. Dharana je de facto koncentračním cvičením a v józe se provádí soustředění například na plamen svíčky, nebo na určitý objekt, či myšlenku. Pokud se nám podaří vyloučit během koncentrace ostatní vlivy, cvičení je úspěšně zvládnuto a my se dostáváme do důvěrnějšího vztahu s předmětem svého pozorování. Stále však existuje vnímatelná hranice mezi subjektem a objektem.

V taiji je to ten cvičenec, který dělá tu techniku, formu, ale zatím není tím, stojí stranou a hledá v tom sebe. Dharana je spojena s prozřením a sjednocením mezi formou  a obsahem. Být totálně spojen s činností, věcí, či osobou, s kterou tvoříme, to je průnik do samotné podstaty. 

V bojových uměních je princip Dharany opět dohledatelný při zápasení. Pokud přecházíme do protiútoku, měli bychom zkoncentrovat veškerou svou energii a tu použít do jednoho bodu, nejslabšího místa soupeře, potom nebude mít žádnou šanci této síle čelit.   

Dhyana
meditace v proměnách klidu a pohybu

Meditace přichází, když nelpíme na výsledku a svou koncentraci přestáváme ovládat vůlí. Je to přirozený proces, kdy úsilí střídá odpočinek. Subjekt a objekt se výrazně přibližují a to je i důvod, proč se například pod rukama zkušeného sochaře mění kus kamene v živoucí krásu. Meditace odhaluje hlubší skutečnot o předmětu, nebo činnosti, kterou sledujeme a stejně tak platí i věta opačná, hlubší úroveň vědomí vede naše ruce a tělo, které se tak stává nástrojem tvoření. Číňané říkají:"Teče-li voda, koryto si vždycky najde".  Mizí hranice mezi tělem a myslí, vnějším a vnitřním přičemž pozorovatel a pozorované se stávají jedno. V takovém případě může být taiji forma nástrojem k hlubšímu propojení s jinou dobou, s jinými lidmi, nebo jinými světy. Je tu však stále vědomí vědomé si určité oddělenosti, která definuje meditaci meditací a meditujícího jakožto jejího aktéra. 

V józe se díky meditaci můžeme dostat k prvním transcendentálním zážitkům a bojová umění v této fázi přestávají být zápolením a stávají se hrou, v níž působí síla „Jednoty“. Čím víc nám to jde, tím víc si uvědomujeme že to neděláme, že se to děje samo a že všechno vychází z naší podstaty, která je součástí univerzálního principu. 

Meditace se dá rozdělit na statickou a dynamickou variantu. V józe se medituje tak, že tělo je v klidu. V taijigunau se provádí pokročilé formy jako dynamická mediatce. To znamená že tělo následuje pohyb, který je v nás. (naučená forma) Mysl je v tomto procesu prázdná.       

Ueshiba říkal: „Odvrhněte od sebe limitující myšlenky a navraťte se k opravdové prázdnotě. Stůjte pevně uprostřed velkého prázdna.“ Meditací se pomyslný kruh našeho bytí a propojení spojuje a jejím opuštěním zase rozděluje. (Proto například Fr. Drtikol říkával: "Nemeditujte".)

Samádhi
jednota, spojení, ukončení boje, blaženost, uzavření kruhu v propojení počátku a konce  
V samadhi definitivně mizí rozdíl mezi subjektem a objektem, jsme jedno s předmětem, nebo činností svého zaujetí. Z normálního zaujetí se v samadhi stává totální zaujetí. Konečně mizí bariéry a jakákoli oddělenost. Mistr je žákem a žák je mistrem. Přichází poznání, já jsem to, a ve všem je já. V józe je tento stav postaven na roveň odhalení podstaty o sobě samém.

Joga rozlišuje mezi celou řadou samadhi ale ne každé je obrazem konečného osvobození. Jednou je vytržení výsledkem konkrétního snažení a potom je dočasné, jindy přichází bez příčiny jako důsledek přirozeného vývoje a potom je trvalé.  

V bojových uměních dochází vlivem samadhi k pochoení skutečného stavu věcí a ukončení boje, nikoli však na tatami, ale v konkrétní mysli. Tuto proměnu vyjádřil Morihei výrokem: „Já jsem vesmír.“ Jeho nadpřirozené schopnosti pocházely z jeho plného zaujetí a vstřebávání aiki samadhi a obdobné excentrické chování bylo charakteristické pro zasvěcence nejvyšších stupňů jógy. Jde o určitý způsob tzv. božského šílenství, jež proniká vším a nic mu není na překážku. Je to tedy o totálním zaujetí, sebou, věcí, myšlenkou, člověkem, cestou, je jedno čím a být v tom za sebe a naplno, potom není problém, aby se to znovu objevilo.      

Použitá literatura:
Jóga od staré Indie k dnešku (PhDr.M.Bartoňová,Mudr. Z.Bašný,PhDr.B.Merhaut,PhMr.R. Skarnitzl) 
Tajemství Aikido (J.Stevens)    

Taiji-shiatsu 775 997 335

Moskevská 27/14, Liberec 1
II. poschodí Sídlo Centra zdraví Taiji-Shiatsu Liberec