JAK CVIČENÍ OVLIVŇUJE REALITU A NAŠE SEBEVĚDOMÍ

JAK CVIČENÍ OVLIVŇUJE  REALITU A NAŠE SEBEVĚDOMÍ
Každý nácvik a cvičení má v sobě cosi umělého, nepřirozeného, oddělujícího od každodenní reality. Důvod je ten, že realitu žijeme, kdežto při cvičení cosi na nečisto zkoušíme – nacvičujeme.

Vztah mezi realitou a cvičením je ten, že realita nás často přistihne nepřipravené, zatímco pomocí nácviku máme čas se mnohému s předstihem naučit. V životě najdeme celou řadu činností, které mají příchuť nácviku a hry a setkáváme se s nimi především v dětství. Když tělesně dospějeme a postavíme se na vlastní nohy, často nabýváme dojmu, že jsme hotoví a není třeba ničemu novému se učit. Tímto okamžikem končí všechny hry a začínají povinnosti. Pokud nejsme náležitě připraveni, nastává problém. Snad právě proto mnozí lidé říkají, že život není žádnou procházkou růžovým sadem, ale boj. Bojujeme s realitou, s okolím a samozřejmě také sami se sebou. V tomto boji mám jasně vymezen prostor na záležitosti, které „musím“ a které případně „mohu“. V „musím“ je podtržena existenciální důležitost, která zostřuje pozornost, mobilizuje energii a přidává na významu. Pokud ale něco jenom „mohou“, dostávám se do polohy nácviku a hry a výše popsané přístupy vezmou za své.

V záležitostech s označením „musím“ je nezdravě moc úsilí, kontroly, spěchu a stresu, takže je jasné, že v poloze „můžu“ se karta obrací a my odpočíváme, jsme nepozorní, šetříme energií, jenže tím sami sebe neuvěřitelně ochuzujeme. Navíc k záležitostem pod označením „musím“ si často vytváříme odpor, kdežto v oblastech, kde „mohu“ vznikají celé řady závislostí.

Často mnohé z toho, co musíme, nám přináší peníze, ale bere energii. V poloze „můžu“ tyto peníze investujeme, abychom svou energii znovu obnovili. Paradoxem života je, že energie je především pocit a hodnota získaných pocitů nemusí být v rovnováze s vynaloženou energií. Jinak řečeno penězi si kupujeme požitky a věci, kterými sytíme své potřeby. Je to tedy odvěká hra v proměnách energií a pokud tuto hru odhalíme, můžeme v mnoha oblastech života nejen hodně ušetřit, ale zároveň se dostávat k pocitům a energii přímo, nikoli zprostředkovaným způsobem. (samozřejmě jsou věci a potřeby, které si jinak, než za peníze nekoupíme, ale možná bychom se divili, za co všechno jsme schopni utrácet).

Každý z nás je svým způsobem jedinečný a nezastupitelný ve výbavě, kterou si přináší na tento svět. Úpadek spatřuji v tom, když tyto dary nehledáme a druhým ze sebe už nic nedáváme. Dnes se stalo módou, že vydělávají peníze a skutečná hodnota práce a lidského úsilí se v tomto ohledu úplně ztrácí. Dříve bylo normální setkat se s altruistickou činností, tedy s prací bez nároku na odměnu. Dnes nikdo nikomu pro dobrý pocit zadarmo nepomůže, a pokud ano, není to vlastním úsilím, ale většinou penězi při nějaké charitativní akci, která má navíc za cíl každé dobré srdce náležitě zviditelnit.   

Zdálo by se tady, že k nastolení rovnováhy by stačilo vyvážit poměr mezi „musím“ a „můžu“ jenže nikdo nikoho nepřesvědčí, že musí méně a může více.  Zatím to většina z nás vnímá obráceně. Takže jediné, co se s tím dá dělat je, že situacím kdy „můžu“ a „musím“ dávám stejný význam. Tím mezi oběma polohami obnovím psychologickou rovnováhu, která přinese kontinuální pozornost, stabilizuje energii a utlumí proměnlivosti nálad. Nevěříte? Vyzkoušejte.

Říká se: „Malým věcem přisuzuj velký význam a velké věci nech, ať se srovnají samy“. Nebo: „Nikdy se nesnaž uchopit v taichi celek, neboť tím ti vždycky něco uteče; zaměř se na zlepšení jednotlivostí a na celku se to určitě ukáže“. Jiná modrost říká: „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti“. V tomto rčení se ukrývá celé tajemství dialektiky života, která sama sebe vždy vyvažuje. Jinými slovy, pokud na sebe dokážu vzít dobrovolně zátěž, život mi oplatí lehkostí, pokud se ale zátěži záměrně vyhýbám, realita vše dorovná. Lidé dnes pro sebe a své děti vybírají jen to nejlepší, ale výsledek pak může být pravým opakem.

Pokud budeme realitu života vnímat jako hru a hře dáme vážnost reality, není nic, co by nás mohlo v tomto ohledu rozdělit, stáváme se celiství.  A co je celistvé je vyvážené a co je vyvážené je harmonické.

Dnes se vztah mezi cvičením a realitou dostal do pozice, že všechny povinnosti mají přednost a na nějaké cvičení dojde teprve tehdy, když vybyde čas. Co je však zajímavé, ženy, které mají svá povolání a doma nastupují druhou směnu si udělají na cvičení čas mnohem častěji než muži, kteří zpravidla nasadí bačkory a sednou do křesla, nebo k počítači.

Děláme tolik užitečných a důležitých věcí pro své okolí, jenže pro sebe neděláme takřka nic. Často lidé říkají musím tohle, musím tamto a když oponuji že nemusí, tak se na mne zlobí. Mnozí dnes žijí představou, že jsou svobodní, ale podle mého skutečná svoboda je to, že mohu, ale nemusím. Zkuste položit na pomyslné misky vah všechno, co musíte vůči tomu, co můžete, a záhy odhalíte, jak na tom doopravdy jste.   

Vraťme se ale ke cvičení.

Hodně lidí využívá cvičení, aby posílilo své sebevědomí. Sebevědomí je vědomí o sobě, a to bývá z celé řady důvodů zejména v ranných fázích života vlivem autorit podlomeno. Pokud se podíváme pozorněji na fenomén sebevědomí, odhalíme psychiku, která je podhodnocena a má tendenci se nějakým způsobem nadhodnotit. A protože psychika na rozdíl od fyzické reality není na první pohled vidět, snažíme se vnitřní nedostatek retušovat vnějším způsobem. V praxi to znamená, že každá vlastnost, kterou člověk okázale projevuje navenek je diametrálním opakem nedostatku, který skrývá uvnitř.

Zkoumáme-li sebevědomí docházíme k závěru, že to je vědomí vědomé si sebe. Mnoho lidí si vědomí vůbec nepřipouští, zato sebe mají plnou hlavu. Důvod je ten, že vědomí je tak subtilní, prosté a obecně poplatné všemu a všem, že jsme na něj doslova zapomněli. Jeho ztrátu a existenciální důležitost doceníme teprve tehdy, když se shodou okolnosti dostaneme do bezvědomí, teprve potom pochopíme, jakou polohu vůči mysli zaujímá. Bez mysli totiž existovat můžeme, ale bez vědomí nikoli.    

Závěrem: žádné cvičení nemůže měnit realitu, dokud se realita nestane cvičením.

 

Taiji-shiatsu 775 997 335

Moskevská 27/14, Liberec 1
II. poschodí Sídlo Centra zdraví Taiji-Shiatsu Liberec

Aktuální články

ZDRAVÍ, PREVENCE A IMUNITA,

05. 11. 2020

V naší společnosti je povědomí o imunitě a prevenci na velmi nízké úrovni a pokud se tímto tématem někdo zabývá, tak jej zpravidla spojuje pouze s fyz...

NÁPLŇ KURZŮ TAICHI

24. 10. 2020

Pomalu se blíží září a to je čas otvírání nových kurzů taiji. Než ale začnete, možná vám přijde vhod tento článek, který stručně a jasně přibližuje té...

všechny články